Projekt sklářské umělkyně, ovlivněné několikaletým pobytem v Japonsku, nazvaný „Kaligrafie zvuku“ je výtvarným vyústěním dlouhodobého tématu zkoumání přírodních jevů tak, jak je ze své pozice vnímá člověk. Vlastnosti materiálu ověřuje ve vztahu ke zvuku jakožto jevu závislém na hmotě a času. Instalace skleněných obrazů - oblačných soustav - jsou záznamem nízkofrekvenčních vibrací a svou vizualitou referují o způsobu šíření vln prostorem. Mraky jako nekonečně proměnlivé formy nesou podobu vln, jejichž frekvence ale nezasahuje do zvukového pole. Naproti tomu v interaktivních akustických objektech se zabývá možnostmi tvaru a materiálu ve vztahu ke zvuku a prostoru, zkoumá vizuální a akustický výraz zvolených klasických materiálů, prolínání smyslového vnímání a představivosti, mapování hranic uměleckého artefaktu, designu a zvuku. Záměrem instalace je vytvoření kontemplativní situace, v níž zvukový vjem je potvrzením ticha.